O projektu

   Hned na úvod bych rád uvedl, že lidé kteří se sdružují kolem srones nejsou vyznavači návratu do jeskyní. Tedy aspoň většina ne. Naopak uznávají důležitost vzdělání, bez kterého se dá jen těžko  fungovat v civilizované společnosti. Musíme si ale hned ujasnit že vzdělání je docela obecný pojem. Každý si pod tím představuje něco jiného a není jednoduché najít nějakou shodu.

  Spousta lidí si myslí že škola je dobré místo. Mají i své organizace učitelů, rodičů, nebo sdružení rodičů a přátel školy. Spousta dětí se tam cítí dobře. A pak jsou tu takoví, kteří školu nemají rádi. Je to zpravidla díky negativním zkušenostem. Se školou jako takovou, s učitelem, spolužáky a nebo příliš náročnými a přísnými rodiči. I ti kteří se školstvím nejsou spokojení, se někdy sdružují aby si mohli pomáhat radou a povzbuzením, když něco není jak má být. Obvykle vyvíjejí i nějakou činnost směřující k nápravě nevyhovujícího stavu. To je i případ srones.  

   Kvůli potížím s jednáním učitelů a ředitele na škole mých  dětí, jsem byl donucen zabývat se učením dcery doma, a tím jaká pravidla a zákony ve školství platí. Zjistil jsem, že by se hodil nějaký vzdělávací systém, který by dětem a rodičům pomohl učení zvládnout sami, i kdyby jejich učitel dělal svou práci špatně. Docházelo nejen k potížím se vzděláváním, ale i ke špatným vztahům se školou a učiteli, kteří odmítali respektovat zákon i naše práva. I ti které jsem upozornil že zákon a práva porušují, je odmítali dodržovat. Byl jsem ale sám. Sám proti učitelům, proti řediteli, a školská inspekce se spíš vykrucovala něž by zasáhla. Moc mi nepomohla, a zřizovatel se úplně vymluvil že pravomoc ve škole něco posuzovat má jen školní inspekce. Potřeboval jsem aby nás bylo víc. Abychom si mohli radit a vyměňovat zkušenosti. Na  schůzkách bylo i sdružení rodičů a přátel školy.  Říkal jsem si, že by se hodilo taky nějaké sdružení rodičů a nepřátel školy. Aby měli nějaké zastání i ti, kteří nejsou ze školy tak nadšení. Aby bylo vidět že nás kteří se školou nejsme spokojeni, taky není tak málo. A byl tu nápad. 

   Založil jsem Sdružení rodičů a nepřátel školy-srones na facebooku. Nejdříve za účelem spojení se s dalšími které škola štve. Přidala se vize osvětových stránek, protože z diskusí s okolím i na netu jsem zjistil, že většina rodičů nemá tušení jaké zákony ve škole platí a jaká vlastně mají práva. I to že školy je docela běžně porušují. Prochází jim to protože lidé nevědí co učitel může a co nesmí. Ani ten vzdělávací systém neupadl v zapomnění, a jeho mlhavá představa se rozrostla do vize vzdělávacího institutu, vydávání vlastních vzdělávacích pomůcek a aplikací, a výhledově i e-shopu se vzdělávacími záležitostmi. Navrhli jsme si a nechali vyrobit vlastní logo na trika, aby nás bylo vidět. Stanovili jsme si základní hodnoty jako žádná politika, žádné náboženství, pomoc dětem zvládnout povinný pobyt ve škole, a rodičům zvládnout školní roky bez stresů.  

   Základní plán je tedy takový:

• Provádět osvětovou činnost ohledně zákonů, předpisů a práv ve školách a vzdělávání.
• Informovat o alternativních způsobech vzdělávání.
• Pracovat na lepším vzdělávacím systému než je ten ve školách, a vydávat k němu materiály i pomůcky.
• Otevřít e-shop  se vzdělávacími pomůckami.
• Založit vzdělávací institut. a pomáhat lidem získat kvalitní vzdělání.